Slyšíte ten zvuk?

7. ledna 2017 v 19:47
Já ano. A to odjakživa. Pro lidi, kterým to začalo až v dospělosti a nejsou na to zvyklí, je to něco příšerného (moje kolegyně z práce by o tom mohla vyprávět. Začala si i v pracovní době dávat sluchátka s hudbou, protože z toho randálu v uších šílí a šéf jí to prozatím povolil.) Pro mě je to už běžná věc, na kterou jsem si dávno zvykla. Naopak jsem myslela, že je to normální a mají to tak všichni. Jednou jsme jely s kamarádkou vlakem do školy a jinak vždy narvaný vlak byl prázdný. Kamarádka povídá: "To je krásný ticho co?" A já na to: "To teda, až na to pískání v uších." Ona zůstala koukat: "Cože? Jaký pískání?" Já: "Ty to neslyšíš? Ty slyšíš ticho? Jako úplný ticho???" :D Tehdy, asi v 16 nebo 17 letech jsem zjistila, že kravál v hlavě asi nebude normální a běžná věc. Jo, mluvím o tinitu, o kterém se toho zatím moc neví. Jediné, na co doktoři přišli je to, že nemá nic společného s uchem, tam problém nevězí. Ten je ukryt někde v hlavě. Ale to je tak vše, co vědí.

Buddhisté tomu říkají Božský tón, já tomu říkám kravál v hlavě. Nevím, jestli někteří lidé slyší jen šum a jiní jen pískot. Já to mám se vší parádou a slyším pro jistotu oboje. Šum i pískot společně. Je to jako byste si pustili zrnící televizi a do toho nechali zapnutou druhou televizi v zásuvce (některé ty placaté přesně takhle pískají). Jak říkám, už jsem si zvykla. Jediné, kdy mě to štve je chvíle, kdy zjistím v pokoji komára a mám ho najít po sluchu. Když je daleko ode mě, mísí se jeho bzučení s mým pískáním v uších a nebo naopak občas mám pocit, že tu lítá komár, ale žádný tu nikde není a ani se nebudím poštípaná.

Hodně dělá i soustředění. Pokud se na ten zvuk začnu soustředit, je to děsný kravál. Pokud se soustředím na psaní, čtení, učení, prostě na cokoli jiného, tak ho přestávám vnímat. Což ale neznamená, že zmizí. Nezmizí nikdy, jede to 24 hodin denně, pořád, bez přestávky. Když se rychle zvednu z postele a zatočí se mi hlava, tak to píská ještě hlasitěji. Někdy mi najednou zalehne jakoby ucho, šum ustane a pískot se zesílí a krátce na to se zase utlumí do běžné hlasitosti a šum se zase obnoví.

Je to záhada, tenhle zvuk. Někdo tvrdí, že se jedná o informační šum z morfického pole (což je pole, které prostupuje vše a řídí základní pudy a návyky bytostí - velmi zjednodušeně řečeno) a slyší ho jen citlivější jedinci s jemným vnímáním. K tomu bych se přikláněla nejvíc, protože současná věda zatím tento druh tinitu neumí vysvětlit.

A co se s tím dá dělat? Nic. Zvyknout si. Pokud u vás něco takového začíná, prostě zaměřte svoji pozornost jinam, ideálně na práci nebo zábavu, jinak by z toho asi neuvyklý člověk zešílel. Nemyslet na to, neposlouchat to, nevnímat to.

Kdysi jsem narazila na web, kde nějaký člověk nahrával videa o nějakých frekvencích, která to měla vyléčit. No, zázrak se nekonal, mně to za A nepomohlo, za B není bezpečné poslouchat taková videa. Proč? To zde rozepisovat nebudu.

Holt nezbývá, než se s tím naučit žít. Dějou se i mnohem horší věci, tak nezoufejte. Naopak to může svědčit o tom, že se u vás začínají dít změny a vaše bytost se vylaďuje k přijímání zajímavých frekvencí, které ostatní lidé nejsou schopni vnímat a může to znamenat třeba i začátek něčeho hodně zajímavého ;)
 

Nový způsob oslav

1. ledna 2017 v 12:09 |  Nový způsob oslav
Ohňostroje jsou fajn podívaná, ráda se jimi kochám a fotím je , ale proč bychom nemohli zároveň být ohleduplní k ostatním živým bytostem a nevymyslíme tiché ohňostroje? Něco takového už zavádějí např. některá města v Itálii: http://www.rozhlas.cz/radiowave/wavenews/_zprava/v-italskem-mestecku-zavedli-tiche-ohnostroje-jako-projev-respektu-ke-zviratum--1667242

Proč musí být součástí oslav strašný kravál? Petardy a dělobuchy jsou zbytečné, žádný hezký efekt na obloze nemají, jen děsí ostatní bytosti, které jim nerozumí.

Nemusíme se přece chovat jako primitivové a dělat jen nebetyčný rámus. Včera mi to někdo zase házel před oknem, až z toho zaléhaly uši.

Pojďme vymyslet něco více šetrného k ostatním a zasazujme se o prosazení šetrnějšího způsobu oslav Nového roku. Alespoň pak nebudeme muset každý rok vymýšlet, jak uklidnit vyděšená zvířata a nebudeme muset řešit jejich útěky z ohrad či zahrad, kterými se teď hemží zprávy na facebooku.

Pojďme se konečně začít chovat jako civilizace, která už si nezaslouží spláchnout z povrchu zemského a začněme se chovat ohleduplně k planetě a jejím obyvatelům.


Mé utopické přání

1. ledna 2017 v 11:34 |  Mé utopické přání
Poprvé v životě mám Novoroční přání. Už mě bezohlední lidé docela unavují a moje přání je směrováno především na ně.

Přeji si a prosím vás, zkuste být v tomto roce o něco víc ohleduplní, jak k lidem, tak ke zvířatům. Nemyslete jen na sebe a své tužby. Zkuste se vcítit do druhých a neznepříjemňovat jim svým sobectvím a bezohledností život. Zajímejte se trochu o své okolí a všimněte si, že někteří lidé se snaží také vám nepřekážet a neobtěžovat. Já se také snažím, tak proč ne vy? Když už to nechcete dělat z důvodu etického, dělejte to proto, že každému se jeho jednání několikanásobně vrátí.

Seznam mých nejdůležitějších přání:

Moc bych si přála svět bez nedobrovolného čuchání kouře z cigaret na ulicích, kde je člověk nucen jít za kuřákem a bez smraďochů, kteří načichlí lezou do dopravních prostředků.

Moc bych si přála svět bez chrchlounů, kteří vám vypálí plnou dávku přímo do obličeje a pokazí a zpřehází vám tak plány na dalších 14 dní, jelikož onemocníte.

Moc bych si přála svět bez agresivních opilců a feťáků ohrožujících životy.

Moc bych si přála svět bez podvodníků, kteří prodávají koně na jatka a týrají ostatní zvířata v množírnách.

Moc bych si přála jít na procházku beze strachu, že na mě vyběhne nevychovaný cizí pes.

Moc bych si přála, aby se změnil přístup lidí ke zvířatům, jako k rovnocenným, nikoli podřadným bytostem.

Moc bych si přála, aby se změnil přítup lidí k přírodě celkově. Jednou nám naše chování k ní vrátí.

Moc bych si přála, aby ohleduplnost a soucit přestaly být sprostá slova.

A moc bych si přála, aby se z vypatlaných dementů staly lidské bytosti.


Trochu utopie, vím, ale kdo ví? Možná jednou...


P.S. Děkuji čtenářce Nemessis za komentář, článek jsem však musela aktualizovat.
 


Pejskařům

29. prosince 2016 v 20:08 |  Pejskařům
Prý jsme velmoc pejskařů. Psa tu má skoro každý, Češi jsou těmi svými psisky doslova posedlí, což má takovej jeden malinkatej háček. Vlastně dva. Neuměj je správně vychovat a jsou bezohlední k druhým lidem. Když se to zkombinuje dohromady, nevzejde z toho nic dobrého. Já psa nemám, ale jako malá jsem strašně chtěla, tak jsem chodila venčit psa jednomu člověku z vesnice, který byl v tu dobu hospitalizován v nemocnici s těžkou nemocí, navíc jsem i pročítala naučné knihy o výcviku psů, takže povědomí o výcviku a chování psů trochu mám.

Chtěla bych tímto milé pejskaře poprosit: BUĎTE OHLEDUPLNÍ K OSTATNÍM LIDEM, PROSÍM. Vy si to vůbec neuvědomujete, ale dovedete si představit, jaké to je, když se na vás se štěkotem řítí cizí pes a na volání svého majitele totálně prdí? Zvlášť, když se jedná o plemeno jako vlkodav nebo kavkazan? Řeknete si, že to je asi nepříjemné, ale ne, není to jen nepříjemné, člověk je v tu chvíli posranej až za ušima a místo příjemné procházky má v momentě hororový zážitek. Adrenalin stoupá, srdce buší, pot teče a nohy ochabnou. Tohle cítím téměř na každé procházce, kde na mě běží cizí pes. Možná si řeknete, že ten váš nic nedělá, tak nač se stresovat, ale já mám jinou zkušenost. Mě pes kousl úplně bez důvodu a prý to ještě nikdy neudělal. VŠECHNO JE VŠAK JEDNOU POPRVÉ.

Nikdy nemůžete vědět, čím se ten dotyčný psovi znelíbí, co ho na něm vystraší a bude se snažit ochránit svého pána. To já chápu. Co nechápu je, proč do háje pouštíte na volno psy, které nemáte zvládnuté? Kteří na první povel neposlechnou? Nebo proč jim alespoň nedáte náhubek? Kdyby německý ovčák, který mě kousl, náhubek měl, tak bych si ušetřila ohromnou bolest a gigantickou modřinu, která bledla několik měsíců, včetně krvavého strupu uprostřed. Na něj mám památku dodnes, a to už je to půl roku. Přitom já jen šla po úzké lesní cestě, radši jsem koukala do země, na psa vůbec, šla jsem pomalu a se skloněnou hlavou. Pes šel také pomalu, bez jakékoli mimiky či hlasového projevu, vypadalo to, že ho nezajímam. Ve chvíli, kdy pes bez vodítka a náhubku procházel kolem mně, mě rychle kousl do stehna a v klidu šel dál. A to jsem na sobě měla jen tmavou bundu a modré džíny, nic křiklavého ani houpavého.

Pak na mě útočili dva psi, které majitel pustil na ulici, že mohou pobíhat kolem něj. Jenže jak zmerčili mě, tak se ke mně přiřítili a dělali na mě výpady. Sice nekousli, ale naznačovali. Musela jsem jít tedy úplně někam jinam, než jsem chtěla.

Dálší zážitek byl, když jsem jela na koni. Někdo nechal otevřená vrata a z nich se vyřítili dva ovčáci a šli kobyle po nohách. Kobyla začala po psech kopat, takže se jich zbavila, ale já si říkala, co by se se mnou stalo, kdybych spadla. Dvěma německým ovčákům bych se neubránila.

Proto vás prosím a žádám NEPOUŠTĚJTE NA VOLNO PSY, U KTERÝCH VÍTE, ŽE NEPOSLECHNOU IHNED. POKUD JE CHCETE PUSTIT NA VOLNO, DEJTE JIM PROSÍM NÁHUBEK. Alespoň budete mít jistotu, že nesežerou kdejaké hovno či mršinu na zemi, co najdou.

Buďte prosím ohleduplní vůči ostatním lidem. Já ráda chodím na procházky, ale kvůli psům je čím dál víc omezuju. Tuhle jsem chtěla jít do lesa, ale měla tam i namířeno malá paní, která měla dva psy. Jednoho malého, asi jack russela bez vodítka i náhubku a na vodítku měla obří chlupatou kouli, něco jako kavkazan, ale viděla jsem je jen zezadu, takže přesně nemůžu říct. A toho psa neměla vůbec pod kontrolou, spíš vedl on ji. Takže jsem se zase otočila a nasraná šla domů, bylo po procházce. Nechtěla jsem riskovat konflikt.

A dvě příhody, které mě opravdu vytočily: Už v dáli jsem viděla velkého psa na volno a jeho majitelku, tak jsem raději sešla z cesty a šla jsem až doprostřed pole, abych se vyhnula tomu psu. Bylo mi to houby platné, deerhound si tam pro mě doběhl. Udělal kolem mě kolečko a běžel zpátky. Opravdu super pocit, když slyšíte bubnování obřích tlap do země těsně za vámi.
No a podruhé jsem měla hnusný zážitek v lese, kdy byla předemnou zatáčka a z té vybehl pes, obří chlupaté plemeno, přesně nezařadím, protože se v tu chvíli o mě pokoušela mrtvice. Pes jak mě zmerčil, totiž vyběhl přímo na mě a zuřivě štěkal. Já byla podělaná až někam, nevěděla jsem, jestli je tam sám nebo s majitelem, a po nějaké chvíli se naštěstí vynořila panička.

Chápete však, že tímto svým bezohledným chováním, kdy je vám naprosto šumák, jestli někoho váš pes neohrožuje a působí mu stres, dotyčný člověk dost trpí? Místo aby si užil hezkou procházku, tak jen špicuje oči a uši, jestli někde není nějaký pejskař, aby se mu mohl vyhnout? Místo načerpání sil a energie z přírody se člověk vrátí totálně vyklepaný a vynervovaný? Chápete a je vám to fuk, že? Já kvůli těmto všem příhodám se psy dnes dostala málem infarkt, když jsem byla v lese a v mé blízkosti jsem zaslechla štěkot. Hned jsem vystartovala a dala se na rychlý ústup, a až po nějké chvíli jsem zjistila, že to nebyl pes, ale srnka. Některé vydávají skoro ten samý zvuk, jako když štěká větší plemeno psa. Kdyby pejskaři brali ohledy na ostatní kolem sebe, tak jsem si tohle mohla ušetřit a zůstat v klidu. Nemám nic proti psům na volno, pokud na slovo okamžitě poslechnou, jako jedna border kolie, se kterou tu někdo chodí. Z té strach nemám, ta se na povel přilepí k zemi a nehne se, dokud nedostane povel, který přijde až po tom, co projdu kolem. Takhle by to mělo vypadat a ne, že se na mě každou chvíli odněkud vyřítí štěkající pes a zastaví se skoro až u mě, v jednom případě až úplně o mě. To už jsem se neudržela a majitele seřvala. Jednalo se o trochu větší štěně staf.bulteriéra, které jak mě spatřilo, tak se ke mně rozeběhlo a narazilo mi do nohou. Sice jeho výraz byl přátelský, ale to nic nemění na bezohlednosti dotyčného majitele. Navíc, to štěně se to naučí do dospělosti a budou pak veeelké problémy. Místo, aby majitel uznal svoji chybu, tak se hned jal vztekat, co si dovoluju mít nějaké námitky. To přece všichni musí akceptovat, že cizí psi vám běžně narážejí do nohou a běhají kolem vás.

Stejně tak jsem nechápala postarší paní se svým yorkshirem, který se jinému člověku zakousl do nohavice a paní se usmála pravíc: No to on občas dělá... Co prosím? To už si tu psi mohou dělat co chtějí a jen tak napadat a ohrožovat cizí lidi? Přijde vám to v pořádku? Zkuste se vžít do situace, když byste vy byli ta osoba, která je ohrožovaná cizím psem. Jak by vám asi bylo? Dřív jsem se psů nebála, ale po zkušenosti, že psu může kdykoli rupnout v bedně a bezdůvodně kousnout, z nich mám pěkný strach. Prosím akceptujte to a zařiďte se podle toho. Každému takovému člověku budu moc vděčná, za to, že mi umožnil užít si procházku v klidu a bez nervů.

Kdybych se rozhodla jinak - rady do života

27. prosince 2016 v 12:54
Tak bych se asi měla už jako prase v žitě :D Mám dojem, že každé moje rozhodnutí bylo špatně. Nejvíc mě ale trápí dvě. Špatný výběr školy a špatný výběr prvního partnera. Tyto dvě věci mi činí největší zlo v mém životě, a proto říkám všem dětem, které se rozhodují, kam na školu: nechoďte za svým srdcem, ale tam, kde se nejlíp uplatníte v budoucnu! Mě srdce táhlo do Kladrub na učňák. Tehdy tam ještě nebyla maturita, takže mi to naši rozmluvili a nechali mě vybrat si zemědělku s maturitou. Bohužel jsem kápla na snad tu nejhorší školu, co jsem mohla. Koně jsme jako předmět meli v prváku 1x týdně a jednou za 14 dní jednodenní praxi, kde jsme jen uklízeli stáje a svezli se velmi sporadicky. Další ročníky už vůbec žádní koně nebyli. Nic jsem se tam nenaučila. Kdybych vychodila Kladruby, už jsem dnes mohla být trenér, jak jsem si přála. Místo toho mám školu, kde byla jen teorie, praxe nula nula nic a tudíž nic neumím. Sice jsem jezdila dlouhá léta na koních v jedné stáji, ale jen rekreačně, vše ostatní jsem se musela za těžký peníz doučit a stále to ještě není všechno. Na víc ale už nemám, dobří trenéři si berou mnoho stovek za hodinu lekce a já bych potřebovala těch lekcí tak ještě minimálně 1000.

Dnes bych si vybrala obor, kde se perou o zaměstnance, aby bylo snadné najít si práci, a když by se mi tam nelíbilo, mohla bych jít jinam a neměla potíž něco sehnat.

No a výběr partnera, to byl největší omyl v mém životě, který mě psychicky na dlouhou dobu dost zdrtil. Ukázalo se totiž, že ten člověk je totálně vyšinutý, nedospělý a hlavně rozpolcený a psychicky labilní. 4 roky psychického týrání, kdy se střídalo období, kdy se choval hezky s obdobími, kdy se měnil na toho nějvětšího kokota pod sluncem. A marně mi všichni říkali, co je to za debila, já si vedla svou. Mé srdce říkalo, že je to ten pravý, že jsme pro sebe stvoření, že spolu zestárneme, ať nedávám na ničí kecy a bla bla bla. POZOR: Vaše srdce ne vždy radí správně!! Někdy lže, jako když tiskne a klame vás!

Takže rada pro ty, které odrazují rodiče a kamarádi od nevhodného partnera: Myslete na to, že na každém šprochu, je pravdy trochu. Oni to s vámi myslí dobře a toho vola nebo blbku vidí v reálném světle, narozdíl od vás, zamilovaných. Když je poslechnete, ušetříte si mnoho bolesti a trápení a nebudete chtít skákat z mostu, jako teď nějaká 21 slečna, jak o ní psali.

Jistě, jsou situace, kdy je třeba jít si za svým. Například, když se rodičům nelíbí, že je partner chudý a vydělává málo nebo nemá postavení ve společnosti a takové malichernosti. Ale v ostatních případech je lepší si nechat poradit, hlavně, když všichni říkají, že je to debil. To často totiž bývá pravda. Ale člověk si musí nos nabít sám, aby změnil názor a vše viděl bez růžových brýlí.

Tak snad vám tyto rady pomohou se rozhodnout lépe, než já, a díky tomu si ušetříte nejedno trápení.

Chrchlouni

27. prosince 2016 v 12:15 |  Chrchlouni
Tohle téma si vychutnám. Protože ještě víc, než opilci a kuřáci mi vadí nemocní chrchlouni. Tak říkám všem dobytkům, kteří vesele šíří své bacily do společnosti, a ty nenávidím ze všech nejvíc, protože díky jejich bezohlednosti mi zničí plány na týden a ještě způsobí hnusné bolesti, megaúnavu, sedřený nos, knedlík v krku a jiné kratochvíle.

Dnes máme 21. století a každý, alespoň trochu inteligentní člověk ví, že nemoci způsobují viry a bakterie. A téměř každý ví, že nákaza probíhá vdechnutím těchto virů a bakterií. Přesto všude potkávám lidi, kteří si při chrchlání nedávají ruku před pusu, nebo si ji dají jen ze slušnosti náznakem, což je úplně k ničemu, protože ty bacily se stejně dostanou do vzduchu a putují pak k mému nosu. Nejhorší je dav ve vlaku při výstupu, kdy před vámi jde stovka lidí a několik z nich volně chrchlá do prostoru. Vy jdete za nimi a dýcháte všechny ty odporné bacily, kterých jsou miliony a nemáte šanci tomu uniknout, protože dýchat se musí.

Minulý rok jsem kvůli takovýmhle debilům lehla celkem 6x, což člověku trochu zkomplikuje život. Zvlášť, když máte partnera, který bydlí kdesi daleko od vás a navštěvujete se jednou za 14 dní. Pak je člověk nemocnej a ve výsledku se s partnerem nevidí celý měsíc. Nebo máte malé dítě o které je fajn se starat s horečkou, kašlem a nudlí u nosu, kdy byste nejradši leželi doma a nechali naopak vy okolo sebe skákat ostatní. O absenci v práci ani nemluvím. Někteří lidé si nemohou dovolit nejít do práce, a tak se přemáhají ze všech sil, pomalu chcípají, chrchlají na všechny v dopravních prostředcích, pak i v práci a epidemie se pozvolna šíří.

A já se ptám: Co by vám udělalo, při chrchlání si na chvíli hlavu schovat do paže? Když si budete chrchlat do ruky, tak tou pochrchlanou rukou budete sahat na kliky a věci, na které po vás budou sahat ostatní a nakazí se. Pak stačí se poškrabat u pusy nebo oka a je to raz dva. Pokud na chvíli schováte pusu do paže, vychrchláte bacily na ni a do prostoru se dostane jen malé množství, které už nemusí být nebezpečné.

Úplně nejvíc miluju, když dostanu plnej zásah od kolem procházející osoby. Je to mžik, člověk se nestačí otočit, nijak zareagovat, nic. A druhý či třetí den lehne.

Přitom by stačilo několik málo opatření a hned by se nemocnost snížila. Například ve vlacích bych udělala vagon pro nemocné, ať si všichni chrchlají tam. Do busů a tramvají bych chrchlouny nepouštěla vůbec. Do práce také ne, prostě nikam, dokud jsou infekční. Pokutovala bych to velkou částkou, třeba 50 tisíci a nezájem. Stejně tak nemocné děti ve škole nebo ve školce. Rodiče malých dětí si neustále stěžují, že jejich děcko je pořád nemocné kvůli tomu, že má nemocné spolužáky, jejichž rodiče nedbají výzvy učitelek, aby nemocné dítě do školky nedávali. Kdyby infekční lidé nesměli mezi lidi, nemocnost by se rapidně snížila. Sice by asi úplně nevymizela, protože by se vždycky našel debil, který by to porušil, ale rozhodně bychom tu neměli epidemie tak, jak je známe dnes. A jednou, až by přišla velká smrtící pandemie, tak bychom byli připraveni. Takle všichni pochcípáme, protože lidé si budou myslet, že je to jen chřipka a budou to vesele roznášet dál.

Všechno je to jen o obrovském sobectví a bezohlednosti. Je strašná námaha dát si tu pazouru před ústa, co na tom, že na týden či víc zkomplikujete dalším lidem život. Co na tom, že někteří si ponesou i závažné následky, nezájem, co? Chce se mi z takových lidí zvracet :( Nenávidím jízdu vlaky a chůzi v davu, kde se nejčastěji nakazím. Ještě se mi nestalo, že bych onemocněla z ofouknutí nebo ze zimy. Často jsem si říkala, že to určitě odnesu, když jedu půl hodiny na motorce a večer už je zima jak ďas a celou půlhodinu klepu kosu. Ne, nikdy nic. Vždycky lehnu jen když na mě někdo prskne bacil. Přitom je to tak jednoduché, stačí jen ta paže před obličej.

Kýchnutí dokáže bacily vystřelit až 170 km/h rychlostí na vzdálenost mnoha metrů, kde se rozlétnou do ovzduší. Viděla jsem krásný dokument od BBC, kde to hezky vyobrazili. Asi byste se na něj taky měli podívat. Kdyby všichni dodržovali tato jednoduchá pravidla, nemocnost by se snížila a zase by se nám žilo líp. Ale na to jste moc líní, co? Radši týden s chřipkou, než si dát ruku před pusu...

Prosba kuřákům

26. prosince 2016 v 21:53 |  Prosba kuřákům
Když už píšu o opilcích, tak samozřejmě nemůžu opomenout i kuřáky. Ti mi vadí snad ještě víc, než opilci, protože se vyskytují úplně všude, v jakoukoli dobu, a otravují mi už tak zkažený vzduch nikotinem a další spoustou jedů. Jakmile moje noha vykročí z nádraží, tak hned do mých plic putuje spoustu hnusnýho kouře od čoudících kuřáků. V Praze už takhle necejtim žádnej kyslík, všude smrady z aut, a pak ještě smrady od kuřáků jdoucí předemnou. Tohle mě fakt dokáže vytočit, že bych jim ty jejich cigára nejradši urazila od huby! Vrchol sobectví a arogance. Vůbec vás nezajímá, že trávíte vzduch ostatním lidem, že je nutíte dejchat jedy, o který fakt nestojej, že jim způsobujete i jiný problémy, třeba když za váma jde astmatik nebo člověk s chronickým zánětem v krku (zrovna já), a každý nadechnutí toho hnusnýho smradu pro mě znamená hnusný drápání v krku. Proč si do prdele to podělaný cigáro nedáte až někde o samotě, proč to musíte čudit na ulici mezi lidma? Vždyť se to za váma táhne několik metrů!

Já jsem cigára zkusila asi 6x, a i když jedna značka mi i docela chutnala, nikdy jsem nepocítila touhu dát si znova. Nijak mě to neoslovilo. Navíc je to jedovatý, jsou to ty největší sračky, jaký do sebe může člověk cpát. Má otázka proto opět zní: Proč? Proč to proboha děláte? Proč sypete hromadu peněz firmám vyrábějícím tabák a sami jste kvůli své závislosti třeba na mizině? A z vaší závislosti těží nějakej miliardář válející se na Bahamách, zatímco vy se s klepající rukou a absťákem snažíte někde ulovit aspoň jedno cigáro.

Navíc je dokázaný, že z kouření vzniká rakovina. Proboha kdo chce dobrovolně dostat takovouhle hnusnou nemoc, která člověka sžírá zaživa a způsobuje mu šílený bolesti? Jasně, na něco se umřít musí, ale zrovna tohle je jedna z těch nejhnusnějších možností. Vím to nejen proto, že moje babička na ni umírala dva roky, ale také moje matka pracovala dlouhá léta na onkologii. Proto nepochopim, jak si tohle někdo může vyrobit dobrovolně. V poslední fázi nemoci už vám na bolest nezabírá nic, ani to podělaný morfium, už jen trpíte a nemůžete se dočkat, až bude po všem. Bohužel z obou mých rodin mi hrozí rakovina, měli ji snad všichni prarodiče a jejich rodiče, někteří na ni umřeli, jiní ne. A říká se, že nejvíc ohroženi jsou právě pasivní kuřáci, takže vám moc děkuju, že mi dáváte příležitost se s touto super nemocí setkat tváří v tvář!

Další věc, co nepochopím, je kouření v restauracích. Tam to má do háje vonět jídlem a ne nikotinem! Jak si můžete vychutnat jídlo, který pořádně ani necejtíte? Já jsem gurmán a už jak to nesou a cejtim tu vůni, tak z toho mám požitek, o kterej jsem pak ochuzená, když je tam zahulíno. A ty kecy, že můžu jít jinam, si laskavě nechte, protože když mám hlad jako svině a žaludek mi ječí jak na lesy a je mi na zvracení z hladu, tak určitě budu lítat po městě a hodiny hledat nekuřáckou restauraci.

Prostě jste sobci a kvůli vaší závislosti musí trpět lidé kolem vás. Tak to je. Já si na rozdíl od vás vybrat nemůžu, co budu dejchat! Nemám na výběr, musím se trávit sračkama a trpět drápání v krku kvůli vaší aroganci a sobectví. Když přejdu na duhou stranu chodníku, tak tam stejně půjde taky nějakej kuřák, to situaci neřeší.

A vrchol hnusu je kuřák, co dokouřil těsně před vstupem do vlaku nebo autobusu. Je to fakt odpornej a nechutnej smrad, a krk mě škrábe tak, že mi z toho slzej oči. Proč jste tak bezohlední?

Když už musíte mít nějakou závislost, proč si nenajdete něco, čím neobtěžujete okolí? Si třeba točte vlasy na prst nebo kousejte tužku, já nevim. Nebo si kuřte doma, ale prosím, moc prosím, netravte nám tu už takhle špatnej vzduch a neobtěžujte nás kouřem. Mějte trochu soucitu a empatie, my vám taky nic špatnýho neděláme.

Alkohol a opilci

26. prosince 2016 v 20:57 |  Alkohol a opilci
Tak, už jste si říkali, jaktože proti těmto věcem tu nebrojím, když jsem tak jiná? Ale jo, brojím :) Alkoholiky nemám ráda už jen z toho důvodu, že matčin přítel a ještě i její otec byli v opilosti velmi agresivní a zažívala jsem v dětsví dosti stresů, takže jak vidím opilého agresora, nejradši bych ho zprovodila ze světa. Alkohol mi nikdy nechutnal, ani pivo ani víno (kromě jednoho druhu, který mi chutná převelice a stejně ho nepiju). Chápu, že některým lidem to chutná a kašlou na to, že si ničej zdraví, ostatně je to jejich problém, dokud nezačnou ohrožovat ostatní. Ale nikdy můj mozek nebyl schopen pochopit, proč si lidi úmyslně intoxikují tělo jedem. Protože alkohol jed je a dokonce nové studie vědců prokázaly, že ani to opěvované pivo není zdravé, jak se traduje. Je to prostě jed a hotovo. A lidi to do sebe lijou. Někteří z důvodů depresí, chtějí zapomenout aspoň na chvíli na tíhu života, jiní protože jim to chutná a někteří, protože se bez alkoholu neumějí bavit nebo si nechtějí připadat trapně, že jediní nepijí. Já si klidně připadám trapně, je mi to fuk a můžou mě přemlouvat sebevíc. A bavit se umím i bez alkoholu, a to dokonale, nepotřebuju mít k tomu přiotrávenej mozek. Já nevim, i když jeden druh vína mi chutná, tak ho nepiju prostě proto, že se mi příčí lejt do sebe jed. Kdyby byla jedovatá čokoláda, tak jí taky nebudu jíst, nebo jen maličko.

Ale zlejt se pod obraz, chovat se jako totální kretén a obtěžovat ostatní, pak všude zvracet, nic si nepamatovat a druhej den mít těžkou kocovinu, to je fakt pod mojí úroveň. A věřte nebo ne, nikdy se mi to nestalo. Nikdy jsem neměla kocovinu, protože jsem se nikdy tak moc neopila. Nejvíc nechápu ty, kteří to pijí, aby zapadli mezi kámoše a zpočátku jim to vůbec nechutná. To mi pak bylo řečeno: Si časem člověk zvykne. COOO? Jako proč? Proč bych si měla zvykat na nějakej hnus humus? Když mi to nechutná, tak to přece nebudu pít jen kvůli kámošům s IQ smradlavý ponožky, kteří se mi budou posmívat, že nepiju.

Lidi jsou fakt vymaštěný. Stejně tak přítel abstinent si musí přiťukávat s kolegy při narozeninách nebo na školení, když večer sedí v restauraci a říká, že by je tím urazil, kdyby odmítl. To mi jako chcete říct, že tady na tý planetě někoho urazíte tím, že si nechcete lejt do těla jed??? No to si fakt už děláte srandu? To je vrchol degenerace společnosti. Vrchol debility a kreténství. To samý s posměchem. Nechceš si trávit tělo, cháááá, tak to jsi ten největší trapák a srab.
Ne, ti, kdo to tvrdí jsou největší trapáci a ubožáci.

Nikdy jsem nechápala na střední, po každém víkendu ve škole, jak se spolužáci předháněli v tom, kdo byl víc zmatlanej a nejvíc všechny okolo poblil. To nemáte nějaké ctnostnější cíle než se dobrovolně přiotrávit? Teď vůbec nemluvim o těch zprávách o necelý stovce úmrtí v rusku z toho, že chlastaj nějakou pěnu do koupele, protože nemaj prachy na alkohol.

Prostě totální selhání lidstva. Lidi se obdivujou za takové věci, že dokážou vypít ohromné množství alkoholu a nezvracet nebo se nesložit apod. To přece není hodné obdivu! Tak má ten jedinec výdrž no. Ale obdivovat by se měli lidé, kteří zachraňují životy apod., a ne ožralové :/ No, člověku s IQ 70 to ke štěstí asi stačí, ale mně teda ne.

Svět se v pr..l obrací a tito lidé přispívají k urychlení toho všeho. Podle výzkumů u nás už kouří a opíjí se téměř každé starší dítě, je to podle nich strašná drsňárna a přitom je to ve skutečnosti vrchol ubohosti. A nikdo jim to neřekne, protože nikdo takový snad už ani není. Kromě mně a několika málo dalších :(

Vážně je otrava jedem tak báječná? Vážně je to jedinej smysl života? To svět nenabízí něco lepšího? Váš duch neprahne po něčem lepším? Po hodnotnějším životě? Pokud ne, tak je to smutné, takový život bych teda nechtěla. Když bych se nedokázala radovat ze všech krásných věcí, které svět nabízí a jediná moje radost by byla otrava alkoholem :/

Nejkrásnější vánoční dárek

25. prosince 2016 v 13:14 |  O koňské duši
Dnes jsem dostala naprosto nejlepší dárek k Vánocům za celej svůj život. Šla jsem na procházku kolem ohrady s cizíma koňma a jeden se okamžitě oddělil od stáda a šel ke mně. Ostatní si mě vůbec nevšímali, takže na krmení od lidí asi zvyklí nejsou. Já se zastavila, on si stoupl až těsně k pásce. Dala jsem mu očuchat ruku, pak natáhl nos k mému obličeji a očuchával mě. Pak se nechal drbat na uších a mezi očima a nakonec svěsil hlavu a jen jsme stáli a užívali si přítomnost toho druhého. Po chvíli jsem už musela jít, tak jsem popošla dál a on mě následoval. Přišel za mnou tam, kam jsem se postavila. Tak jsme se ještě jednou poňuchali, ale tak jako decentně, a pak už jsem musela jít a on tam stál a koukal na mě bez hnutí, jako na obrázek, dokud jsem nezašla za zatáčku. Bylo to zajímavé a zároveň úžasné, ten pocit propojení, z ničeho nic s cizím zvířetem. Lepší dar, než souznění s jinou bytostí si, nelze přát.

Mám pocit, že na mě snad čekal, abychom si mohli vzájemně předat něco důležitého, čemu zatím nerozumím, ale co je pro oba velice důležité. Cítím se zase o něco víc povzneseně a na duši obohaceně.

Myslím si, že právě tohle je ta pravá podstata svátků. Sdílení krásných pocitů a zážitků. A jak je vidět, sdílet hluboké duševní zážitky nemusíme jen s lidmi, ale i se zvířaty. Jsou věci mezi nebem a zemí, duše se potkávají a je jedno, jestli jsou lidské nebo zvířecí. Naslouchejte víc životu kolem vás, vnímejte jej všemi smysly, odhoďte své krychle do kterých jste uzavřeni a prožívejte naplno každou buňkou svého těla všechny dostupné krásy života, co svět nabízí, a to nejen o Vánoce, ale každý den.

P.S. Omlouvám se Lenče, která komentovala tento článek, ale musela jsem ho aktualizovat a dát jako nový. Snad promine.

Vánoce neslavim

24. prosince 2016 v 9:49 |  Vánoce neslavím
Tak dnes je ten velký den. Všichni jak diví nakupovali, mačkali se od rána v obchodech, šíleně uklízeli, připravovali slavnostní tabuli a přitom vůbec není co slavit. Vánoce mají být svátky klidu a míru, na počest Ježíše, který se ale v tomto období vlastně vůbec nenarodil. Takže Vánoce, jak je známe, jsou kombinací Saturnálií (pohanských oslav boha Saturna a slunovratu) a křesťanství, kterému se tyto dny zrovna hodily do krámu a předělali pohanské svátky na svátky křesťanské. Navíc, kdyby lidé věděli skutečnou pravdu o ukřižování Ježíše, tak by rozhodně nic neslavili, naopak by na tyto dny asi raději úplně zapomněli, ale o tom psát nechci. Chci se vrátit právě k těm dnům klidu a míru, kdy se lidé scházejí a tráví spolu čas.

Pro mě Vánoce nic neznamenají, nemám doma žádnou výzdobu, nedělám salát s kaprem, nemám stromeček, nemám nic. Akorát podaruji známe, protože se to očakává a mohli by se urazit a to mi za to nestojí. I když nenávidím, když mi nějaký pitomý svátek přikazuje, že teď MUSÍM jít a koupit dárky. Není lepší podarovat někoho blízkého kdykoli se mi zachce, když mám dobrý nápad nebo prostě chci udělat radost kdykoli během roku a ne když je mi to vlastně nátlakem přikázáno? No, ale to zase odbočuji. Vraťme se k tomu klidu a míru. Jeden jediný den v roce se lidé k sobě chovají hezky, přispějí na charitu, podarují potřebné (samozřejmě se najdou i tací, kteří ne), rodina se sejde a užívá radostí a harmonie. A já žasnu. JEDEN JEDINÝ DEN V ROCE. Proto pro mne Vánoce nic neznamenají, ony nemají být jednou za rok, ale KAŽDÝ DEN! Lidé se k sobě mají chovat hezky každý den!! Být v harmonii a míru s rodinou a ne jeden podělaný den v roce!! Jasně, že do práce se chodit musí, ale o volné dny v týdnu. Lidé by měli být soucitní a štědří po celý rok. Akorát to obžérství do toho nepatří, to po celý rok být nemá :D to by nemělo být naopak vůbec. Chudáci všechna ta těla, která teď budou cpána a pěchována těmi nejnezdravějšími sračkami, totální šok pro ně, mnoho kil nahoře, zase o něco horší zdraví. No, ale kdo chce kam... Pro mě teda Vánoce neznamenají, že se musím začít přežírat jako dobytek, protože se to tak dělá.

No a týrání kaprů je téma samo o sobě. Namačkaní v kádích, dusící se, lapající po dechu, totálně vystresovaní (ano, i ryby pociťují strach ze smrti), mnozí tam rovnou zahynou, to jsou teda svátky míru. Kapří genocida to je! Kapr ani není zase tak dlouhá tradice, abychom se toho drželi jako něčeho, bez čeho nemůžeme být. Podle Wikipedie se tento zvyk mezi běžný lid dostal až po první světové válce. Ale když nebude kapr, tak padne za oběť zase jiné nešťastné zvíře, takže tento text asi nemá moc smysl :/

Navíc jsem ušetřena toho šíleného shonu a stresu. Nemačkám se někde v obchoďácích, protože nejsem zblblá reklamním nátlakem koupit co nejvíc nejdokonalejších dárků, kdy navíc vzniká stres a vztek a lidé jsou možná ještě načuřenější a protivnější, než obvykle, a ani nedělám žádný velký úklid, protože uklízím, když chci a ne když mi to někdo nebo něco nařizuje. Navíc, Ježíšek se narodil ve chlévě, tak ať se cítí jako doma, ne? :D

Každopádně, mějte se rádi, buďte štědří, milí, plní harmonie a míru i všechny ostatní dny, nejen dnes a sami uvidíte, že budete mít mnohem bohatší život, než když vše napěchujete jen do jednoho jediného dnu (popř. dalších dvou svátků).

Kam dál